Ochrana dospělých osob

Vzhledem ke stárnutí obyvatelstva a častému úbytku duševních a psychosociálních schopností starších osob, jakož i rostoucímu počtu osob se zdravotním postižením ve všech věkových kategoriích, stále více dospělých potřebuje právní ochranu nebo právní podporu, aby mohli řešit své osobní nebo například finanční záležitosti. V současné době se tyto dospělé osoby v přeshraničních situacích potýkají s různými obtížemi (například pokud jejich zástupce musí uzavřít bankovní účet v zahraničí nebo pokud je třeba uplatnit ochranné opatření přijaté soudem jiné země). 

31. května 2023 předložila Komise dva legislativní návrhy, jejichž cílem je vyřešit problémy, s nimiž se tito dospělí a jejich zástupci v přeshraničních situacích setkávají:

• nařízení, které bude právně upravovat přeshraniční případy ochrany dospělých osob v zemích EU a
• rozhodnutí Rady, které zemím EU uloží povinnost připojit se k Úmluvě Haagské konference o mezinárodním právu soukromém (HCCH) o ochraně dospělých osob z roku 2000

Návrhy stanoví jednotná pravidla pro přeshraniční případy týkající se ochrany dospělých osob, zlepší právní jistotu, sníží náklady a délku přeshraničních řízení a přispějí k ochraně práv dospělých osob, včetně jejich práva na autonomii. 

Přeshraniční případ znamená, že do téhož případu jsou zapojeny dvě různé země: chráněná dospělá osoba například žije v zemi A, ale vlastní majetek, jako je dům nebo bankovní účet v zemi B, nebo cestuje do země B a potřebuje tam lékařskou péči.

Na koho se návrhy Komise vztahují?

Návrhy Komise se vztahují na dospělé osoby, které z důvodu postižení nebo nedostatečně vyvinutých schopností nejsou schopny chránit své vlastní zájmy. Postižení nebo nedostatečnost mohou být trvalé nebo dočasné a mohou být např. fyzické nebo psychosociální povahy (např. mentální postižení, psychiatrické onemocnění) nebo plynoucí z onemocnění souvisejícího s věkem, jako je Alzheimerova choroba, nebo mohou být způsobeny zdravotním stavem, např. ocitne se osoba v kómatu.

Aby byla zajištěna jejich ochrana a podpora při výkonu jejich způsobilosti k právům a právním úkonům, mohou být tyto dospělé osoby předmětem ochranného opatření přijatého soudem nebo správním orgánem nebo využívat podpory osoby (dále jen „zástupce“), kterou předem jmenovaly (prostřednictvím „zplnomocnění k zastupování“) ke správě svých zájmů. Pokud se tito dospělí nacházejí v přeshraniční situaci, návrhy Komise vyřeší problémy spojené se zapojením více než jedné země. Tato pravidla zajistí, aby právní ochrana poskytovaná dospělým osobám jednou zemí zůstala nenarušená za hranicemi. Přispějí k ochraně práv, včetně práva na autonomii a přístupu ke spravedlnosti. 

Návrhy rovněž usnadní přeshraniční jednání zástupců dospělých s dalšími osobami a subjekty, které s těmito zástupci budou jednat.

Jak budou opatření fungovat v praxi?

Legislativní balíček sestává z návrhu nařízení předloženého Komisí, které se bude vztahovat na země EU, a z návrhu rozhodnutí Rady, které zemím EU uloží povinnost připojit se k Úmluvě o mezinárodní ochraně dospělých osob ze dne 13. ledna 2000 („Úmluva HCCH o ochraně dospělých osob z roku 2000“).

Navrhované nařízení stanoví společná pravidla pro justiční spolupráci v přeshraničních případech v EU. Tedy pravidla, která stanoví mezinárodní příslušnost soudů a orgánů, které přijímají opatření, určují právo rozhodné pro daný případ a jakým způsobem jsou opatření přijatá na ochranu dospělých osob uznávána v jiných zemích EU. Nařízení rovněž stanoví pravidla upravující právo rozhodné pro zastupování a způsob, jak je uplatňovat v zahraničí. Nařízení dále stanoví pravidla pro spolupráci mezi orgány členských států, jakož i pravidla zavádějící povinnou digitální komunikaci, evropské osvědčení o zastoupení a propojené rejstříky.

Úmluva HCCH o ochraně dospělých osob z roku 2000 je mezinárodní úmluva, která stanoví právní rámec použitelný na mezinárodní ochranu dospělých osob mezi jejími smluvními státy. Mezi tyto smluvní státy v současné době patří 12 zemí EU a Švýcarsko, Monako a Spojené království (pouze ve vztahu ke Skotsku). Na základě návrhu rozhodnutí Rady předloženého Komisí budou všechny zbývající země EU (s výjimkou Dánska) povinny se k Úmluvě HCCH o ochraně dospělých osob z roku 2000 připojit. Úmluvu budou uplatňovat pouze země EU ve vztahu k jiným smluvním státům, které nejsou členy EU, a nikoli ve vztahu k jiným zemím EU. 

Legislativní balíček proto navrhne standardní pravidla týkající se ochrany dospělých osob v přeshraničních případech jak mezi zeměmi EU, tak na mezinárodní úrovni (s dalšími zeměmi, které jsou nebo budou smluvními stranami Úmluvy HCCH o ochraně dospělých osob z roku 2000). Tento jednotný právní rámec bude řešit stávající problémy, s nimiž se dospělí v přeshraničních situacích potýkají, a bude řešit stávající nedostatky a nesrovnalosti v právní ochraně dospělých osob. Pomůže tak lépe chránit práva dospělých osob, posílit právní jistotu a předvídatelnost při přeshraničních jednáních a zlepšit účinnost a rychlost přeshraničních řízení týkajících se ochrany dospělých osob. 

Jaký je vztah mezi návrhy a právními předpisy členských států EU?

Návrhy nemají vliv na vnitrostátní právní předpisy zemí EU týkající se ochrany dospělých osob (např. pravidla upravující druhy ochranných opatření a jejich důsledky, pravomoci, které může mít zástupce dospělé osoby, a jejich omezení atd.).

Návrhy obsahují pouze pravidla, která se použijí v přeshraničních případech, a odpovídají například na tyto otázky: 

• Které soudy jsou příslušné k přijetí ochranného opatření týkajícího se dospělé osoby?
• Která země se bude vztahovat na ochranu dospělé osoby, která má vazby na více než jednu zemi?
• Jaký mohou mít ochranná opatření nebo zmocnění k zastupování účinek v jiných zemích?
• Jak mohou orgány různých zemí spolupracovat a vyměňovat si mezi sebou informace týkající se ochrany dospělých osob? 

Další postup

Návrhy musí nyní projednat Evropský parlament a Rada. 

Návrh nařízení pak musí přijmout Evropský parlament a Rada. Nařízení bude použitelné 18 měsíců po přijetí. Členské státy pak budou mít 4 roky na digitalizaci komunikačních kanálů a 5 let na vytvoření rejstříku a jeho propojení s rejstříky jiných členských států. 

Rozhodnutí by měla Rada přijmout po konzultaci s Evropským parlamentem. Členské státy budou mít poté dva roky na to, aby dosáhly souladu s rozhodnutím Rady a připojily se k Úmluvě HCCH o ochraně dospělých osob z roku 2000.