Druhy právních předpisů EU

Primární právo: Smlouvy EU

Všechna opatření, která orgány EU přijímají, vycházejí ze smluv. Tyto závazné dohody mezi členskými státy EU, zejména Římská smlouva a Maastrichtská smlouva, stanoví cíle Evropské unie, pravidla, jimiž se musí řídit orgány EU, způsob rozhodování a vztah mezi EU a jejími členy.

Smlouvy jsou výchozím prvkem právních předpisů EU, a říká se jim proto primární právo. Evropská unie může přijímat právní předpisy pouze v těch oblastech politiky, ve kterých jí to členské státy prostřednictvím smluv EU povolily. Tento princip je znám jako zásada svěření pravomocí.

Smlouvy jsou sjednány a schváleny všemi členskými státy EU a jsou ratifikovány jejich parlamenty nebo na základě referenda. V průběhu času byly smlouvy EU pozměněny s cílem přijmout nové členské státy, reformovat orgány a instituce EU a stanovit nové oblasti odpovědnosti EU.

Sekundární právo: právní akty

Soubor právních předpisů, které vycházejí ze zásad a cílů smluv, se označuje jako sekundární právo. Patří mezi ně závazné a nezávazné právní akty.

Závazné právní akty

Závazné právní akty se přijímají jedním ze dvou legislativních postupů, které jsou stanoveny ve smlouvách EU (řádný nebo zvláštní legislativní postup). Jedná se o nařízení, směrnice a rozhodnutí.

Nařízení jsou právní akty, které jsou závazné v celém rozsahu. Jsou přímo a jednotně použitelné ve všech členských státech EU, jakmile vstoupí v platnost, aniž by musely být provedeny do vnitrostátního práva.
Směrnice stanoví závazné cíle pro členské státy EU, aby dosáhly určitého výsledku, ale ponechávají jim možnost volby, jak těchto cílů dosáhnout. Jakmile je směrnice přijata na úrovni EU, musí členské státy přijmout opatření k jejímu začlenění (provedení) do vnitrostátního práva a informovat o těchto opatřeních Evropskou komisi.
Provedení do vnitrostátního práva se musí uskutečnit ve lhůtě stanovené ve směrnici (obvykle do 2 let). Pokud některá země směrnici do svého práva neprovede, může Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti.
Rozhodnutí jsou závazná v celém rozsahu. Pokud jsou v něm uvedeni ti, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně.

Nezávazné právní akty

Nezávazné právní akty jsou rozhodnutí, která nejsou přijímána řádným ani zvláštním legislativním postupem, ale spíše podle zvláštních pravidel. Jedná se o doporučení a stanoviska.

Prostřednictvím doporučení mohou orgány EU dát najevo svůj názor a navrhnout určité kroky, aniž by zaváděly jakékoli právní závazky pro toho, komu jsou určena.
Stanoviska umožňují orgánům a institucím EU učinit prohlášení, aniž by zaváděly jakékoli právní závazky týkající se tématu stanoviska.

Akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty

Za určitých okolností mohou Evropský parlament a Rada EU zmocnit Evropskou komisi k tomu, aby přijala akt v přenesené pravomoci nebo prováděcí akt.

Akty v přenesené pravomoci jsou nelegislativní akty s obecnou působností přijaté Komisí, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné. Pravomoc přijímat takové akty podléhá přísným omezením:

podstatné prvky zákona nelze změnit
daný legislativní akt musí vymezovat cíle, obsah, rozsah a dobu trvání přenesení pravomoci
Evropský parlament a Rada EU mohou dané přenesení pravomoci zrušit nebo proti danému aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky

Evropská komise (nebo výjimečně Rada EU) může přijímat prováděcí akty v oblastech, kde jsou zapotřebí jednotné podmínky provádění (jako je zdanění, zemědělství, vnitřní trh, zdraví, bezpečnost potravin apod.).

Další informace o prováděcích aktech a aktech v přenesené pravomoci