Přejít na hlavní obsah

Cla

Zrušením dávek z cukru v roce 2017 zůstala cla na dovoz ze zemí mimo EU jedinými tradičními vlastními zdroji rozpočtu EU.

Rozhodnutí Rady 70/243 ze dne 21. dubna 1970 o nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji Společenství umožnilo Komisi začít vybírat vlastní zdroje k financování rozpočtu EU namísto toho, aby se zcela spoléhala na finanční příspěvky členských zemí. Prvním vlastním zdrojem rozpočtu EU byly zemědělské daně, cla a zdroje založené na DPH.

Celním poplatkům se říká tradiční vlastní zdroje, protože vždy existovaly jako přímý zdroj příjmů do rozpočtu EU – na rozdíl od daně z přidané hodnoty a vnitrostátních příspěvků, které do rozpočtu EU odvádějí členské státy.

Cla vznikají na základě obchodní politiky. Odvádějí se z dovozu produktů ze zemí mimo EU a řídí se sazbami podle společného celního sazebníku.

Jak to funguje konkrétně?

Vybírání cla

Členské státy jsou odpovědné za výběr cel v souladu s pravidly stanovenými nařízením Rady, kterým se provádí rozhodnutí o vlastních zdrojích. Členské státy musí mít odpovídající kontrolní infrastrukturu, aby zajistily, že jejich správní orgány, především celní úřady, náležitě vykonávají svou práci.

V období 2021–2027 si členské státy ponechají 25 % vybraných cel. Tím se jim pokryjí nejen náklady na výběr cel, ale poslouží to také jako pobídka k zajištění jejich důsledného vybírání.

Platby

Tradiční vlastní zdroje jsou Komisi poskytovány jednou měsíčně, a to dva měsíce po stanovení nároku. O výši tradičních vlastních zdrojů, které mají být připsány na účet, členské státy Komisi informují prostřednictvím podrobného výkazu nároků. V případě prodlení s poskytnutím těchto zdrojů Komisi se vyžaduje zaplacení úroků.

Kontroly

Komise je v kontaktu se správními orgány členských států, aby se zajistilo, že výběr tradičních vlastních zdrojů probíhá v souladu s celními předpisy EU a že jsou dodržována finanční pravidla stanovená v rozhodnutí o vlastních zdrojích (rozhodnutí Rady 2020/2053) a v nařízení Rady kterým se stanoví prováděcí opatření pro systém vlastních zdrojů Evropské unie. Členské země jsou navíc finančně odpovědné za veškeré ztráty tradičních vlastních zdrojů, k nimž došlo v důsledku možných administrativních chyb na jejich straně.