Diskusní dokument o budoucnosti evropské obrany

Diskusní dokument předkládá tři možné scénáře budoucího vývoje evropské obrany:

• Obranná a bezpečnostní spolupráce

Členské státy by i nadále rozhodovaly o potřebách v oblasti bezpečnostní a obranné spolupráce na dobrovolném a individuálním základě, zatímco EU by toto jejich úsilí doplňovala tak, jak to činí dnes. Zvýšila by se spolupráce v oblasti obrany, ale účast Unie na těch nejnáročnějších operacích by zůstala omezená. Nový Evropský obranný fond by pomohl vytvořit některé nové společné kapacity, ale státy Unie by si ponechaly kontrolu nad podstatnou částí rozvoje obranných kapacit a nad příslušnými akvizicemi. Na formátu a struktuře spolupráce EU a NATO by se nic nezměnilo.

• Sdílená bezpečnost a obrana

Podle tohoto ambicióznějšího scénáře by státy Unie sdílely určité finanční a operační prostředky, aby zvýšily solidaritu v oblasti obrany. EU by byla rovněž aktivnější při ochraně Evropy uvnitř jejích hranic i mimo ně. Hrála by významnější úlohu v oblastech, jako je kybernetická ochrana, ochrana hranic nebo boj proti terorismu, a posílila by obranný a bezpečnostní rozměr vnitřních politik EU v oblastech, jako je energetika, zdravotnictví, celnictví nebo výzkum a využití vesmíru. K tomu by byla zapotřebí politická vůle a proces rozhodování, který by reagoval na rychle se měnící prostředí. EU a NATO by rovněž posílily vzájemnou spolupráci a koordinaci v celé řadě různých záležitostí.

• Společná bezpečnost a obrana

Tento nejambicióznější scénář předpokládá postupnou formulaci společné obranné politiky Unie, jejímž výsledkem by byla společná obrana vycházející z článku 42 Smlouvy o EU, jenž umožňuje skupině stejně smýšlejících členských států posunout evropskou obranu na vyšší úroveň. Podle tohoto scénáře by státy Unie přijaly větší závazky ohledně vzájemné bezpečnosti, čímž by se ochrana Evropy stala společnou odpovědností EU a NATO. EU by byla schopna realizovat náročné bezpečnostní a obranné operace, které by vyžadovaly určitý stupeň integrace obranných sil členských států. V rámci Evropského obranného fondu by Unie podporovala programy společné obrany a zřídila by specializovanou Evropskou agenturu pro obranný výzkum. Tak by mohl vzniknout i skutečný evropský obranný trh, který by byl schopen chránit zásadní strategické aktivity před externími zásahy.

Výše zmíněné scénáře se vzájemně nevylučují. Ilustrují pouze tři různé stupně ambicí z hlediska vzájemné podpory.

Posílit evropskou bezpečnost je naprosto nezbytné. Hlavní slovo při vymezení úrovně těchto ambicí budou mít státy Unie. Orgány EU jim v tom budou nápomocny. Z hlediska budoucí perspektivy se musí nyní členské státy rozhodnout, jakou cestou se chtějí ubírat a jakou rychlostí chtějí postupovat, aby ochránily evropské občany.