Ochrana oznamovatelů

K protiprávním činnostem a zneužití práva může dojít v jakékoli organizaci, soukromé i veřejné, velké i malé. Porušení pravidel může mít mnoho různých forem: korupce, podvody, profesní pochybení či nedbalost. Pokud se těmto případům nevěnuje pozornost, mohou vyústit ve vážné poškození veřejného zájmu.

Lidé, kteří pracují pro určitou organizaci nebo kteří s ní jsou v rámci svých pracovních činností v kontaktu, jsou často prvními osobami, které se o těchto případech dozví. Jsou tedy ve výhradní pozici – mohou snadněji informovat subjekty, které se pak mohou tímto problémem zabývat.

Oznamovatelé, tj. osoby, které oznámí (v rámci dotyčné organizace nebo externímu orgánu) či zpřístupní (veřejnosti) informace o protiprávním jednání, které získaly v pracovním kontextu, pomáhají předcházet škodám a odhalovat rizika nebo konkrétní poškození veřejného zájmu, jež by jinak mohla zůstat skryta.

Na evropské a vnitrostátní úrovni není však ochrana oznamovatelů na stejné úrovni a nemá jednotný charakter. To často potenciální oznamovatele odrazuje, jelikož mají strach z možných odvetných opatření.

Z těchto důvodů předložila Evropská komise dne 23. dubna 2018 balíček iniciativ, včetně návrhu směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie a sdělení, kterým se zřizuje komplexní právní rámec pro ochranu oznamovatelů za účelem ochrany veřejného zájmu na evropské úrovni. Byly tak zavedeny snadno dostupné kanály pro oznamování, zdůrazněna povinnost zachovávat důvěrnost, zakázána odvetná opatření vůči oznamovatelům a naopak zavedena cílená opatření na jejich ochranu.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, byla přijata dne 23. října 2019 a vstoupila v platnost dne 16. prosince 2019. Členské státy ji mají povinnost provést ve svém vnitrostátním právu do 17. prosince 2021.